Na první pohled vypadá tento chemický pokus velmi jednoduše. Stačí cukr, jedlá soda, trochu písku a líh. Po zapálení začne ze směsi vyrůstat černá pěnová struktura připomínající hada.
Praxe ale ukázala, že výsledek hodně závisí na detailech – například na suchém písku, větru, tvaru směsi nebo množství paliva. Během několika pokusů jsem postup postupně upravoval, až se nakonec objevil pořádný „had“.
Co se při pokusu vlastně děje
Na první pohled to vypadá skoro jako kouzlo, ale ve skutečnosti jde o kombinaci několika jednoduchých chemických procesů.
Při zahřívání se cukr začne rozkládat. Vzniká z něj převážně uhlík, který tvoří černou pevnou hmotu. Zároveň se zahřátím rozkládá jedlá soda (hydrogenuhličitan sodný) a uvolňuje oxid uhličitý.
Právě tento plyn je klíčový. Jak uniká ze zahřáté směsi, napěňuje vznikající uhlíkovou hmotu a vytlačuje ji ven z hromádky. Výsledkem je lehká, porézní struktura, která postupně roste a kroutí se – proto připomíná černého hada.
Písek v pokusu slouží hlavně jako tepelná izolace a podpora hoření. Udržuje líh na místě, pomáhá rovnoměrně zahřívat směs a zároveň poskytuje prostor, kam může vznikající „had“ růst.
1.pokus
K prvnímu pokusu jsem použil 1 lžičku kuchyňské sody, 1 lžičku bramborového škrobu a 4 lžičky moučkového cukru
Pokus jsem prováděl venku. Na železný plech jsem nasypal hromádku písku, na vrchu udělal důlek do kterého jsem nalil líh a nasypal připravenou směs. Po zapálení lihu začala reakce.
Jak je vidět na fotografii, ze směsi vyrostlo jen několik malých „bobků“ a tím pokus skončil. Udělal jsem několik chyb – vysoká hromada písku (navíc trochu vlhkého), moc lihu, velká hromada směsi a hlavně silný vítr.
2.pokus
K druhému pokusu jsem použil pouze 1 lžičku kuchyňské sody a 4 lžičky moučkového cukru. Pokus jsem provedl doma pro eliminaci větru, písek (již vyschlý) jsem rozprostřel a použil méně lihu.
Pokus vyšel o poznání lépe. Vyrostlo pár menších hadů. Ale stále to nebylo ono.
3.pokus
Naposledy jsem zkusil stejnou směs jako při 2.pokusu ale použil jsem jen zhruba poloviční dávku. Navíc jsem líh nalil jen okolo směsi aby nenavlhla.
Tentokrát konečně vylezl krátký, ale zato silný had.
Proč se tomu říká „faraonovi hadi“
Název tohoto pokusu má historický původ v chemických demonstracích z 19. století. Tehdy se prodávaly malé pyrotechnické tabletky nazývané „Pharaoh’s Serpents“ – faraonovi hadi. Po zapálení z nich začala vyrůstat dlouhá šedá až černá porézní struktura připomínající hada.
Efekt byl tak působivý, že se tyto tabletky prodávaly jako zábavná chemická hračka nebo ohňostroj. Ve skutečnosti ale obsahovaly sloučeninu rtuti nazývanou thiokyanatan rtuťnatý. Při zapálení vznikal velký „had“, ale zároveň se uvolňovaly i jedovaté rtuťové výpary.
Právě proto se tato původní verze dnes už nepoužívá. Moderní demonstrace využívají bezpečnější směsi – například cukr a jedlou sodu – které vytvářejí podobný vizuální efekt, ale bez nebezpečných chemikálií.
Název „faraonovi hadi“ tak zůstal jako historická připomínka původního pokusu, i když dnešní verze je výrazně bezpečnější.
Závěr
Jak se ukázalo, i jednoduchý pokus může mít spoustu proměnných – a právě to dělá z experimentování tu nejzajímavější část. Někdy je totiž cesta k výsledku ještě zábavnější než samotný výsledek.